Jožánek,  RECENZE,  Recenze nosítek

JOŽÁNEK Aneta

Vhodnost podle výšky dítěte dle výrobce: od narození (vel. 56) do dvou let (vel. 92)

Pokračujeme v jožánksovském testování a po šátcích (odkaz) a rostoucím Jonášovi zde máme recenzi na další nosítko, tentokrát polovázací Anetu. Pro mě je to první testovací setkání s hybridním (polovázacím) nosítkem, kterým jsem se obecně delší dobu vyhýbala, protože, když už sáhnu po nosítku, je to právě kvůli jeho rychlosti, kterou disponuje celopřezková varianta. Budu se tedy na Anetu koukat jako taková hybridně-nosítková panna, jejíž znalosti polovázacích nosítek jsou čistě teoretické.


Nejdříve bych ráda ztratila pár slov nad šátkem, ze kterého je Aneta šitá, tedy zelené spirály. Spirály se mi ze všech nových jožánkových vzorů zamlouvají nejvíce a kombinace tmavě béžové a smaragdově zelené působí decentně ale zároveň má šmrnc, takže co do vzhledu si nemůžu na nic stěžovat. Bavlněný šátek je měkký, i když zpočátku trochu tužší, po testovacím kolečku již pěkně zanošený a poddajný, ale na nosítko pro úplně malá miminka bych osobně zvolila šátek s nižší gramáží. Na druhou stranu pak vyšší gramáž šátku zvyšuje nosnost nosítka a pohodlí i při nošení větších dětí, takže je Aneta jako mnoho dalších rostoucích nosítek kompromisem mezi nosítkem pro úplně malá miminka a batolata.


Jak už jsem zmínila, nosítko je rostoucí a zádový panel nastavitelný jak horizontálně v oblasti sedu a krku dítěte, tak vertikálně po stranách opěrky a veškeré regulace jsou prostřednictvím šátkových šňůrek. Tento systém je jednoduchý a snadno ovladatelný, i když u úplně nového nosítka šňůrky lehce drhly, což se zcela spravilo zanošením. Opěrku lze stáhnou opravdu i pro potřeby malých miminek, kdy se novorozenci vkládají do kapsy vytvořené nad stažením sedu, větší kojenci pak mohou být už klasicky. Jak už jsem zmínila, pro novorozence si dokážu představit, že by nosítko bylo ušité z nějakého spíše nízkogramážního šátku. Já provedla s Anetou přímo zatěžkávací zkoušku na její horní hranici použitelnosti s naším téměř dvouletým Jeníkem (86 cm, vel. 92, 10 kg), takže mohu potvrdit, že i větší batolata se do nosítka vejdou.


Zádový panel jsme samozřejmě měli ve všech směrech roztažený na maximum a v oblasti nožiček se nošenci už několik centimetrů po stranách nedostávalo, na výšku rozměr seděl trochu lépe. V tomto ohledu vidím jako velkou výhodu, obecně u hybridních nosítek, možnost roztáhnout ramenní šátkové popruhy přes zadeček dítěte a tím nahradit nedostatečně širokou zádovou opěrku a jako bonus zvýšit pohodlnost nosítka. S roztažením popruhů pak Aneta seděla Jeníkovi tak akorát, prostor pro další růst už by tedy neměl, ale vzhledem k tomu, že sám Jožánek doporučuje nosítko do velikosti 92, není ani třeba.


V základní výbavě nosítko disponuje i kapuckou, snadno a elegantně srolovatelnou do jakési “kapsičky”, která pak vytváří “límec” na podporu hlavičky těch nejmenších dětí. Bederní pás Anety na přezku se svým zpracováním přiklání spíše k novorozeneckých nosítkům, je totiž měkký, úzký a jeho polstrovaná část relativně krátká, což jistě potěší hlavně štíhlejší maminky. Během nošení nikde netlačí, hezky sedí, kde má a na novorozeneckou muší váhu je jistě ideální, na našeho desetikilového Jeníka už ale preferuji širší bederáky. Co ovšem dokážu ocenit je obousměrné stahování spony a bezpečnostní pojistku na ní, která ovšem jde povolit dosti ztuha a vyžaduje tak obě ruce. Toho jsem si všimla u všech tří typů Jožánkových nosítek, u Jonáše a Dana se to zlepšilo “ochozením” během testovacího kolečka, u Anety to ale přetrvává i po testování.


Konečně se dostáváme k vázacím ramenním popruhům. I když je Aneta první polovázací nosítko, co jsem měla možnost navázat a vyzkoušet, na srazu se mi do ruky “na kukačku” dostaly dvě hybridní nosítka; Rischino Halfbuckle a méně známá Oscha Cairis. Právě druhé zmíněné nosítko má ramenní popruhy velmi podobné těm u Anety, tedy jejich horní část polstrovanou a dolní část širokou, takže je možné ji roztáhnout přes zadeček dítěte, což pak zvyšuje “nosnost” nosítka a potažmo i prodlužuje jeho použitelnost, co se týká váhy dítěte.


Já si na ramenní popruhy nemůžu stěžovat, i když mi chvíli trvalo, než jsem je navázala, tak aby mi byly opravdu pohodlné. Pak se s nimi ale pracuje stejně jako s šátkem a při řádném roztažení přes má záda a Jéňův zadeček, mi byly pohodlné i s jeho deseti kily. Při delším nošení se pak ale projevil trochu nedostatečný bederní pás na takovou váhu a na procházky jsem raději brala batolecího Dana. Kratší dobu jsme si doma ovšem v Anetě hezky ponosili a jediné co bych mohla vytknout je teplo, které Jeníkovi bylo vzhledem k vyšší gramáži šátku, ze kterého je nosítko šité a čtyřem vrstvám přes jeho záda. Vázací popruhy si nakonec nemohu vynachválit, protože s nimi mám v nosítku stejný pocit jako v šátku, tedy jako správně zabalená “mumie”, což mám prostě ráda. Jeník už má ovšem ve svém věku asi jiné představy a nároky na volnost pohybu, proto se mu víc líbilo nošení s neroztaženými popruhy (pro mě s jeho váhou už velmi nepohodlné) nebo nošení na zádech, kde se mu lépe dávaly ruce z nosítka.


Nošení na zádech jsem si oblíbila i já a to nejen díky snadnému navázání, na které jsem zvyklá ze šátku a vyhovuje mi lépe než nahazování klasického celopřezkového nosítka, ale navíc mi bylo pohodlnější než nošení přední. Pro úplnost nesmím zapomenout, že ramenní popruhy jsou vybaveny slintáčky, nezbytnými při nošení menších dětí, které s oblibou popruhy olizují.


Suma sumárum, má první zkušenost s hybridním nosítkem nebyla vůbec špatná, i když i nadále u mě vedou šátky pro svou pohodlnost a celopřezková nosítka pro svou rychlost.



Za možnost testovat moc děkuji firmě Jožánek a její majitelce Janě.


Nosítko najdete k zakoupení přímo ZDE

One Comment

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.