NOŠENÍ

PROČ JSME ZAČALY NOSIT – část první

Tento článek je věnovaný všem maminkám, které o nošení stále uvažují a nevědí, jestli je to pro ně to pravé. Možná Vám k rozhodování pomohou skutečné příběhy maminek, které se z mnoha různých důvodů rozhodly nosit.

Nošení dítěte v šátku je skvělé pro navázání pevného a nádherného pouta mezi matkou a dítětem a vytvoření klidného a především bezpečného prostředí pro malé maminko. To cítí maminčinu vůni, slyší tlukot srdce a pokud ho něco bolí, uklidní se. Výhody nošení jsou ale mnohem rozsáhlejší a každá z nás nošení využívá při mnoha příležitostech, ale jaké byly vůbec ty první kroky k nošení?


Lucka P.

No já vlastně chtěla nosit mnohem dřív, než vůbec byla těhotná, prostě se mi líbilo a přišlo praktické. Takže šátek jsem měla od kamarádky půjčený už v těhotenství a nedávno jsem zjistila, že jsem poprvé vázala snad ve třech týdnech. Zpočátku méně, protože mi to trvalo dlouho a nebavilo mi vázat stejnou dobu jako nosit. Největší zlom začal někdy kolem 4m, kde jsem fakt nosila v průměru 2-3 denně, někdy i víc. Tím, že vždy je v domě nějaká babička, která je ochotna hlídat, jsem nosila o něco méně. Ale v jednu dobu, možná kolem půl roku mi dítě doma neusnulo jinak než v šátku. I teď v něm přes den uspávám, většinou je to velmi rychlé a usíná ještě před dovázanim.



Vendy F.

Proč jsem začala nosit… Na začátku tu byla kamarádka, která měla spoustu šátků a nosítek, nakupovala, prodávala, měnila a já si klepala na čelo, proč? To jí nestačí jen jeden? No a narodila se nám dcera a já potřebovala mít občas volné ruce a taky se s ní neustále mazlit, protože u maminky je nejlíp. Po návštěvě té kamarádky, která nám donesla dáreček v podobě šátku bylo jasno. Od prvního navázání nosíme každý den. V postýlce už mi malá přes den jinak neusne . Časem jsem pochopila, že šátků není nikdy dost, ať už proto, že každý je krásný a pro svou různou příměs, která má jinou funkci. Dalším důvodem je také pohodlné cestování, protože s kočárkem jít do lesa na houby fakt nejde a do autobusu nebo vlaku se se s ním cpát nechcete. A posledním důvodem je to, že je to prostě krásný.


Helča N.

Nosit jsem chtěla už když jsem byla těhotná. Protože mi to přišlo praktické. Já, vášnivý turista, která v podstatě celé těhotenství proležela nemohoucí doma, jsem byla nadšená z vidiny, že hodím dítě do šátku a vyrážím na treky jako dřív. Že budu zase lámat desítky km a už od malá budu mláděti ukazovat krásy přírody. Navíc doma, když bude potřeba uklidit , tak to s dítětem v šátku zvládnu s prstem v nose :):):) Teorie a praxe je poněkud odlišná. Po císaři jsem byla první měsíce absolutně mimo psychicky i fyzicky. Zacatky nošení byly velmi pozvolné. Postupem času se to srovnalo. Nejsou to teda žádné extra treky a uklízení s 10km dítětem taky úplně nechceš. Ale procházky, blízkost, vzájemné ohřívání pod bundo je prostě krásné a já si to maximálně užívám. Vlastně ani netuším, co budu dělat až se nebude chtít nosit.  🙂 Asi budu potřebovat další dítě 🙂 První šátek jsem koupila na bazaru zeleno modrý proužkovaný LF. Pak úplnou náhodou narazila na první nosící skupinu a už to jelo 🙂 . Nechápala jsem ze začátku potřeby ostatních mít x šátku a x nosítek za x tisíc. Vždyť stačí jeden levny, abych se o něj nebála …. A pak mě to taky pohltilo

Kristýna H.

O dítěti jsem snila už vážně brzo (asi od patnácti, kdy mě přestal potřebovat můj malý bráška). O miminko jsem o pár let později ve 13tt přišla a pak to dalších několik let prostě nešlo. Když se pak konečně zadařilo a narodila se dcera, neuměla jsem si představit, že ji nechám plakat v postýlce, zatímco budu vařit, uklízet a kdykoli se ozvala, už jsem pro ni běžela, oběd ať se klidně spálí, prádlo v pračce ať je tam klidně do večera…dcera byla hodná a stačilo ji pochovat, pomazlit, na kojit a spinkala dál… Pak přišly po pár týdnech koliky a mě začal každodenní tříhodinový maraton chození po bytě s křičícím uzlíčkem na rukách, kdy mě neskutečně bolela záda, necítila jsem ruce a navíc to prostě stejně nepomáhalo… Četla jsem na netu všemožné rady, až jsem navázala do šátku… Od té doby neznám pláč svojí princezny, maximálně si mě zavolá z ložnice, hodím ji do šátku, dám prso a v klidu pokračuji v úklidu nebo vaření. 🙂 Zoubky má v pěti měsících čtyři a zvládly jsme je jen díky nošení bez léků, bříško ji nebolí a mě nebolí záda, přestože mám svou malou lásku pořád u sebe 🙂

Jea W.

Nosit jsem chtěla, šátků připravených sedm plus chitenge :), ale donutily mne konat až okolnosti…hned po porodu jsem nemohla/nechtěla/bála se. Protože jsem byla po cs, a abych se nenamáhala, a jizva se hezky hojila bez srůstů, jsme se domluvily s mamkou přítele, že k ní budu 3 týdny chodit na jídlo. Bydlí 5 minut od nás, neměla jsem nájezdy na kočár, tudíž bylo jednodušší a výrazně lehčí a časově méně náročné navázat do šátku, než tahat těžký kočár po dvou schodech. 🙂 Teď je malý zas tak velký a těžký, že je prostě šátek opět příjemnější. Doma přes den jinak neuspávám 🙂



Stále ještě váháte? Tak si počkejte na pokračování. 🙂






Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.